Vzpomínky na Jiřího Bělohlávka

Dnes by zakladatel orchestru našeho orchestru Jiří Bělohlávek oslavil osmdesátiny. Památce zakladatele orchestru bude věnován šestý abonentní koncert Orchestrálního cyklu A v neděli 15. března 2026.

„Přítomnost a vliv Jiřího Bělohlávka prostupují každým koncertem Prague Philharmonia. Většinu našich hráčů osobně vybral a mnozí z nich měli po řadu let privilegium pracovat pod jeho vedením. Precizní, elegantní souhra souboru, v níž je cosi z nejlepší komorní muzikantské tradice, i neúnavná oddanost hudbě zůstávají trvalým svědectvím o této mimořádné osobnosti světového hudebního života,“ uvádí umělecký ředitel a šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume.

„Naše první setkání s ním, bylo v době, kdy byl ve věku, ve kterém se nyní nachází řada zakládajících členů tzv. 'filharmoníčků', jak nám záhy začal říkat. Byl otcem dvou malých dcer a řekla bych, že svůj otcovský přístup přenesl i do vztahu k nám,“ vzpomíná houslistka Hana Kubisová. „Prožíval s námi období našeho hudebního i lidského dozrávání se všemi radostmi i úskalími, který tento čas přináší. Věděl o našich prvních zásadních životních krocích a změnách, ať už to byly svatby, narození dětí, rozchody, hypotéky… Za každých okolností ale trval na profesionalitě a umírněných emocích, aby nebyla narušena práce, která byla vždy na prvním místě. S úctou vzpomínám na zkoušky, při kterých hledal tu nejkrásnější barvu tónu pro daný hudební styl, ten nejlepší smyk, aby fráze správně zazněla a vynikla, ideální tempo, dynamiku, souhru. Mnohdy jsme už byli tak vyčerpaní, že jsme nevěděli, jak už to lépe udělat a stále to nebylo ono. Vypěstoval v nás potřebu citlivě vnímat jeden druhého a na tom vystavět krásný harmonický celek. Věřím, že v tomto duchu bude orchestr dál pokračovat, já osobně to považuji za naprosto mimořádné.“

„Ráda vzpomínám na úplné začátky, kdy jsme si jako studenti založili smyčcový orchestr a jezdili do malé vesničky Machov na soustředění. Jiří Bělohlávek za námi přijel, chodil s námi na houby, opékal s námi buřty a mezitím nás dirigoval,“ uvádí violistka Dagmar Mašková.

„Když se mě dnes někdo zeptá, kde jsem se naučil hrát na klarinet, jako prvního vždycky zmiňuji Jiřího Bělohlávka. Pracoval s námi mravenčím způsobem a důrazem na každý detail. Dechy tehdy začínaly doslova na zelené louce. Byli jsme nadšení, ale nezkušení a on nás vedl s velkými nároky i klidem. Nebylo výjimkou, že jsme s přípravou začínali měsíc před plánovaným koncertem. Zkoušeli jsme tak intenzivně, že velkou část repertoáru znám dodnes zpaměti,“ říká klarinetista Jindřich Pavliš.

„První koncert nového hudebního tělesa, tehdy Pražské komorní filharmonie, pod taktovkou Jiřího Bělohlávka jako by předznamenal, že půjde o mimořádný a reprezentativní soubor. U příležitosti státního svátku 28. října 1994 jsme hráli ve Vladislavském sále. V hledišti tehdy seděli vrcholní představitelé státu v čele s prezidentem Václavem Havlem, koncert přenášela Česká televize a nám bylo kolem dvaceti. O to silněji jsme cítili vzrušení i opravdovou hrdost, která nás dodnes neopustila,“ vzpomíná houslista Martin Bialas.